Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Obec Chocerady
Chocerady

Upozorňujeme, že ve dnech 5. - 6. srpna a 12. - 16. srpna 2024 bude Obecní úřad Chocerady uzavřen.

Fara čp.1

Na sever od kostela Nanebevzetí P. Marie v Choceradech stojí jednopatrová budova bývalé fary. Byla postavena v roce 1705, jak dokládal letopočet na štítu fary nalezený při opravách v 19. století pod opadávající omítkou. K farní budově přiléhal hospodářský dvůr s velkou zahradou. Dvůr byl zbourán při stavbě nové školy v minulém století.

Po roce 1621 zdejší fara zanikla a kostel v Choceradech byl filiální k faře v Mnichovicích. Až v roce 1705 byla péčí Jana Karla hraběte z Valdštejna fara v Choceradech obnovena, opis zakládací listiny je v první  knize choceradské matriky založené farářem Soukupem.

Prvním farářem po obnovení fary byl Augustin Jan Václav Soukup, který se narodil v roce 1681 na Starém Městě pražském. Byl kaplanem v Dobrovici u svého bratra Jana a v květnu roku 1705 je jmenován farářem v Choceradech a 14. listopadu 1706 byl slavně instalován od vlašimského děkana Jana Jakuba Chmelvody. V lednu 1709 si postěžoval arcibiskupské konsistoři na chování Jana Václava hraběte z Valdštejna, pána na Komorním Hrádku, který v prosinci roku 1708 mezi kázáním odešel na faru a tam všetečně prohlížel jeho spisy a naleznuv koncept stížného přípisu v příčině zádušního jmění, rozhněval se a při tabuli jej přede všemi nejen pohaněl, ale zakázal mu vydávati nadále pivo, dříví a jiné požitky, které mu podle zřizovací listiny choceradské fary náležely. K tomu všemu ještě odňal faráři koně, jež mu kdysi jako hříbě věnoval. V březnu roku 1750 byl Soukup poctěn titulem děkana a po 45 let byl vikářem choceradského vikariátu. Nejméně dvakrát kázal Soukup o svátku sv. Prokopa v Sázavském klášteře. Jeho dvě kázání vyšla tiskem. V prvním z roku 1713, pod názvem „Virtus magnetica, aneb Moc a Ctnost Magnetowá Mocného Země Cžeské Diwotworce Swatého Prokopa…“, přirovnal světce k magnetu a ostatní zemské patrony k drahým kamenům. V druhém kázání z roku 1719, pod názvem Lilium Convallium …To gest Mocný v Boha Orodownjk A Weliký Země Cžeské Diwotworec Swatý Prokop…“, přirovnal světce k vonné konvalince vyrostlé na polích u Chotouně (rodiště sv. Prokopa), vydávající vůni divů a zázraků. Soukup byl nejen dobrý kazatel, ale i překladatel, zřejmě přeložil z francouzštiny do češtiny román „Les Aventures de Télemaque“ (Příběhy Telemacha, syna Ulyssova) francouzského teologa a spisovatele Francoise de Salignac de la Mothe, známého jako Fénelon, překlad se však nedochoval. Po zhoubném požáru Sázavského kláštera v lednu roku 1746 věnoval 100 zlatých na pořízení oltáře sv. Prokopa. Byl velkým příznivcem Řádu chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol tzv. Piaristů, zejména jejich koleje a gymnázia v Benešově. Zemřel 25. 4. 1755 v Choceradech a byl pohřben v místním kostele v kryptě sv. Josefa.

Druhým farářem se stal Josef Benedikt Fotter. Byl kaplanem v Mnichovicích a od Jana Josefa knížete Khevenhüller-Metsch byl presentován na faru v Choceradech, kde byl 18. 8. 1755 instalován od Matěje Jana Františka Najiče, faráře v Mnichovicích a vikáře mnichovického vikariátu. Fotter byl také sekretářem vikariátu mnichovického a zemřel po krátké nemoci dne 24. 12. 1766 v 56 letech v Choceradech, kde byl pohřben v místním kostele v kryptě sv. Josefa.

Třetím farářem byl Michal Matyáš Dittrich, který byl od Václava Dominika Ondráka, faráře a vikáře v Mnichovicích, v roce 1767 instalován na choceradskou faru. Byl předplatitelem nejen Kramériových c. k. vlasteneckých novin, ale měl i předplacený Kalendář Historický od pražského měšťana Jana Nepomuka Josefa Rulíka, vydaný v pěti dílech v letech 1797 až 1810. Zemřel v Choceradech 2. 11. 1807 v 72 letech a byl pohřben na hřbitově u místního kostela.

Čtvrtým farářem byl Filip Martin Kotáska, narozený 9. 11. 1756 v Blukském mlýně u Černošic, bývalý řeholník cisterciáckého kláštera Blahoslavené Panny Marie v Plasích. Řeholní sliby složil v květnu roku 1781. Když studoval teologii v Praze, byl chovancem cisterciácké koleje sv. Bernarda na Starém Městě v Celetné ulici. Po vysvěcení sloužil svou první mši svatou (primici) v Plasích v březnu roku 1785. Po zrušení kláštera byl kaplanem v Třebotově, v letech 1793 až 1796 kaplanem ve Vranově a od roku 1796 administrátorem (dočasně pověřen správou farnosti) u nemocného faráře Dittricha a poté farářem v Choceradech. Zemřel 13. 2. 1810 v Choceradech a byl pohřben na hřbitově u místního kostela.

Pátým farářem byl František Urbanides, narozený v Benešově. Byl kaplanem v Mnichovicích, od roku 1794 administrátor a v letech 1805 až 1812 farář v Ondřejově. Dne 24. 5. 1810 se stal farářem v Choceradech. Zemřel v Choceradech 26. 3. 1812 v 64 letech a byl pohřben na hřbitově u místního kostela.

Šestým farářem byl Engelbert Rödich, narozený v Rakovníku. Byl kaplanem ve Štěpánově, v letech 1806 až 1810 kaplanem ve Vranově a poté farářem v Ondřejově. Od 14. 7. 1812 byl farářem v Choceradech. Oslepnul a žil na odpočinku v Praze, kde se 9. 6. 1845 v pomatení smyslů zastřelil.

Sedmým farářem se stal Jan Procházka, narozený 29. 8. 1803 v Benešově. Na kněze byl vysvěcen v srpnu roku 1829, byl kaplanem v Ondřejově a v Mnichovicích. Od ledna 1834 byl administrátorem fary v Choceradech a 19. 10. 1845 byl instalován od Vojtěcha Krameria, děkana mnichovického, farářem v Choceradech. Začal psát „Pamětní knihu choceradské farnosti“ česky a úvodem do ní napsal „Čechové jsme, česky pišme i hovořme!“ Přispíval penězi Matici české na vydávání českých knih. Zemřel v Choceradech 18. 10. 1860 a byl pohřben na choceradském hřbitově.

Osmým farářem byl František Krisan,  narozen v Praze 2. 12. 1818, vysvěcen na kněze byl v červenci roku 1843. Byl kaplanem chrámu P. Marie před Týnem na Starém Městě pražském, od roku 1844 kaplanem v Mnichovicích a v letech 1848 až 1854 kaplanem ve Vranově a poté po obnovení fary ve Vranově prvním vranovským farářem do roku 1861. Dne 3. 2. 1861 byl instalován farářem v Choceradech. Od Jana Karla knížete Khevenhüller-Metsch byl v prosinci 1883 presentován na faru a úřad děkana v Mnichovicích, kde byl 20. 1. 1884 instalován. Zemřel dne 21. 5. 1892 v Mnichovicích a tamtéž pohřben.

Za faráře Krisana byla v létě roku 1874 provedena rozsáhlá oprava fary. Puklé zdi fary na straně ke kostelu byly staženy železy, shnilý krov znovu postaven a na střechu místo šindele položeny tašky. V prvním patře fary byl udělán nový strop a do pokojů dána nová prkenná podlaha a opraveny či vyměněny okna a dveře.

Devátým farářem byl Jan Hübner, narozený 9. 7. 1829 v Nedvězí u Uhříněvsi, syn hospodářského správce v Předboři, studoval u Piaristů na Novém Městě pražském, poté v pražském semináři. Vysvěcen byl na kněze v červenci roku 1854. Byl kaplanem v Ondřejově, pak v letech 1861 až 1865 farářem ve Vranově a poté v letech 1865 až 1884 farářem v Ondřejově. Dne 22. 6. 1884 byl instalován za faráře v Choceradech Klementem Borovým, kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. V roce 1890 byl jmenován knížecím arcibiskupským notářem a od kardinála Františka hraběte Schönborna byl v září roku 1896 jmenován osobním děkanem. Byl členem Křesťanské akademie v Praze, společnosti pro pěstování křesťanského umění. Zemřel dne 23. 4. 1901 v Choceradech a tamtéž pohřben.

Desátým farářem byl František Čihař narozený 4. 8. 1858 ve Svojšicích u Kolína. Studoval na gymnáziu v Praze a Mladé Boleslavi, pak v pražském semináři a v červenci roku 1885 byl vysvěcen na kněze. Byl kaplanem v Mnichovicích a přispěl na stavbu kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti v Beskydech. V letech 1893 až 1901 byl farářem ve Vranově, poté farářem v Choceradech, kde v roce 1906 spoluzakládal Spořitelní a záložní spolek pro Chocerady a okolí. Antonínem Sigmundem knížetem Khevenhüller-Metsch byl presentován na faru a úřad děkana v Mnichovicích, kde byl 5. 5. 1912 instalován. Zemřel v Mnichovicích dne 19. 2. 1927 a pohřben byl tamtéž.

Dne 1. 9. 1912 byl instalován na choceradskou faru jedenáctý farář Josef Pospíšil narozený 19. 2. 1876 ve Zbyslavi u Čáslavi. Studoval na gymnáziu v Čáslavi a poté v Kolíně, pak teologii v Praze a v červenci roku 1899 byl vysvěcen na kněze. Byl kaplanem v Libé na Chebsku, poté v Mnichovicích a v Ondřejově. Po vzniku československé republiky se stal členem výboru Jednoty československého katolického duchovenstva, která mimo jiné podporovala vznik nového československého státu a byla dekretem Kongregace Sv. Officia ze dne 14. 6. 1922 zakázána. Do penze odešel 1. 12. 1935 a převzal duchovní správu „Heverochova ústavu pro epileptiky Valentinum“ v Praze Libni. Byl básníkem: „Pohádka o králi Václavu a románě“, báseň z roku 1923, spisovatelem: „Jan Prchalů“ a „Balady“, próza z roku 1925, nakonec „Písně k svatým patronům českým“ z roku 1932 zhudebněné Josefem Bohuslavem Foerstrem (opus 68). Zemřel v Praze dne 14. 7. 1954

Za faráře Pospíšila byla v roce 1914 na farní budově opravena střecha, omítky a dány nové domovní dveře. V roce 1931 na faře strženy boční fasády a znovu nahozeny, na střechu položena nová krytina a celá budova natřena olivovou barvou.

Administrátorem choceradské fary byl jmenován farář z Vranova Václav Salač. Při generální visitaci v Choceradech v červnu 1936 byl představen kardinálem Karlem Kašparem choceradským farníkům jako jejich nový dvanáctý farář. Václav Salač se narodil 14. 10. 1879 v Paračově u Strakonic, vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a poté teologii v Praze. Vysvěcen na kněze byl v červnu roku 1905.  Poté byl kaplanem v Horní Blatné, v roce 1910 kaplanem ve Slivici u Milína, pak farářem v Třebsku u Příbrami a ve Vranově u Čerčan. V roce 1937 byl jmenován arcibiskupským konsistorním radou a v roce 1938 zapůjčil na výstavu „Pražské baroko“ stříbrnou monstranci ze zámecké kaple na Komorním Hrádku. V roce 1941 byl jmenován osobním děkanem. Za okupace měl spor s Hubertem Pittingerem, vedoucím lesní správy velkostatku Komorní Hrádek a členem NSDAP, kterému se nelíbily bohoslužby v češtině. Při otevření Vojenské letecké ozdravovny na Komorním Hrádku 22. 7. 1945 sloužil slavnou mši svatou v zámecké kapli Nejsvětější Trojice. Ke konci roku 1948 byl jmenován nesídelním kanovníkem kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Dnem 1. 9. 1958 byl dán do penze a bydlel na faře, kde je uveden v soupisu obyvatel Chocerad z roku 1960.

V roce 1936 farář Salač vysázel na velké farní zahradě stromky třešní, švestek a jabloní, které koupil u Josefa Hemerky, zámeckého zahradníka na Komorním Hrádku. Za okupace v roce 1943 bydleli na faře vystěhovalci z Benešovska (část  Benešovska byla zabrána pro cvičiště zbraní SS), rodina Potůčků, a hospodařili na části kostelních polí. V roce 1953 bylo celé první patro fary pronajmuto a upraveno pro potřeby místní školy. Hospodářský dvůr fary a další pozemky zabralo místní JZD.

Administrátorem farnosti byl ustanoven Aleš Bultas, od té doby nebyl v Choceradech řádný farář, fara byla spravována administrátory. Jedním z nich byl Heřman Keymar, narozený 20. 5. 1920 v Praze v rodině vyššího státního úředníka. Jeho otec Heřman byl odborným radou na ministerstvu zdravotnictví a matka Antonie učitelkou. Po studiu na gymnáziu sice vstoupil do noviciátu premonstrátského kláštera v Želivě, ale odklonil se k diecéznímu kněžství. Studoval teologii a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze. Po uzavření českých vysokých škol Němci požádal o povolení studovat na kněžství na papežské univerzitě v Římě jako chovanec tamní české papežské koleje Nepomucenum. Žádosti, kterou osobním dopisem z 18. 1. 1940 ministru vlády Protektorátu Čechy a Morava Jiřímu Havelkovi podpořil generální vikář pražské arcidiecéze Bohumil Opatrný, bylo vyhověno. Na studiích na Lateránské univerzitě, kde dosáhl licenciátu teologie, byl jeho spolužákem pozdější královéhradecký biskup Karel Otčenášek. Heřman Keymar byl vysvěcen na kněze 17. 4. 1945 v Lateránské bazilice. Od roku 1946 byl kaplanem v Poříčí nad Sázavou, kde v červnu roku 1949 přečetl i přes zákaz věřícím pastýřský list „Hlas čs. biskupů a ordinářů věřícím v hodině zkoušky“, za což byl pokutován. V roce 1949 byl přeložen do Luk u Věrušiček na Karlovarsku, kde byl sledován Státní bezpečností, a koncem listopadu roku 1957 byl odsouzen pro odmítnutí spolupráce při zakládání JZD a také mu byl odebrán státní souhlas s kněžskou službou. Po odpykání trestu pracoval jako pomocný dělník v n. p. Konstruktiva. V roce 1967 mu byl udělen státní souhlas s kněžskou službou. Byl administrátorem farnosti v Ondřejově a v Choceradech. Působil v hnutí Focoláre (za minulého režimu velmi dobře organizovaná a početná skupina věřících v tzv. podzemní církvi, jejíž cílem je „aby všichni byli jedno“ (evangelium podle Jana). Byl jmenován osobním arciděkanem, zemřel 9. 3. 2003 v Praze Karlíně a byl pohřben ve Vinoři. Dalším administrátorem byl od 1. 10. 2004 Michal Vaněček, narozený 12. 7. 1965 v Praze a vysvěcený na kněze 18. 6. 1994.

Dnes jsou Chocerady s Komorním Hrádkem, Vestcem a Vlkovcem součástí farnosti Mnichovice.

Nynějším farářem je Ivan Kudláček, narozený 27. 6. 1946 v Praze. Vysvěcen na kněze 26. 6. 1976, poté byl kaplanem na Svaté Hoře u Příbrami, od roku 1983 kaplanem a v letech 1991 až 1994 farářem u sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze. Se správou rozsáhlé mnichovické farnosti, pod kterou spadá obec Chocerady, mu vypomáhá výpomocný duchovní Michal Vaněček. Pustá a chátrající budova zdejší fary byla před nedávnem odkoupena od  církve choceradskou obcí.

Autor textu: Vít Vítek

O obci

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Odstávky ČEZ

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Mapový portál Mapotip

Mapový portál Mapotip

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Informace a projekty