Samechov

Ves byla původně sídlem pastýřů dobytka, z jejichž sídel zde vzniklo několik dvorů, které ve 14. století připadají jako majetek sázavskému klášteru. První písemná zmínka se váže k roku 1436 právě ve spojení s klášterem v Sázavě. Dědina však byla založena v dávných dobách, nejpravděpodobněji již v 11., nebo dokonce v 10. století. Jistou dobu byla také součástí blízkého  panství Komorní Hrádek. V roce 1850 byl Samechov veden jako samostatná obec v okrese Benešov , v létech 1869 – 1890 jako osada obce Oclivy v témže okrese, v roce 1900 osada obce Vodslivy, od roku 1910 opět jako samostatná obec, a od roku 1961 je osadou obce Chocerady. Osada byla tvořena několika statky a doškovými chalupami, pro jejichž obyvatele bylo obživou zemědělství a práce v lese. Později pak profese v nedalekých sklárnách v Růženíně. Působilo zde několik spolků a sdružení, jako například Československý červený kříž, nebo sbor dobrovolných hasičů založený v roce 1922, který je činný dodnes.

Samechov se místně dělí na horní a dolní. V horní části je centralizována většina obytných domů. Na návsi stojí kaplička Panny Marie z počátku 20. století, hasičská zbrojnice přestavěná v letech 1969 -1972, a v severovýchodní části obce se nachází budova bývalé jednotřídní školy z roku 1905. V dolním Samechově  je vlakové nádraží ležící na železniční trati č. 212 z Čerčan do Světlé nad Sázavou. Územím obce protéká řeka Sázava, kterou ve východní části lemuje Národní přírodní rezervace Ve Studeném. V obci se nachází několik chatových osad a jedno školící a ubytovací zařízení. Samechov je rovněž  katastrálním územím o rozloze 4,14 km2. V průměru zde trvale žije kolem sta obyvatel. K Samechovu patří ještě osídlení v okolí železniční zastávky Stříbrná Skalice spolu s letním sídlem ministerstva obrany.

Text: Martin Kůrka