Chocerady a Komorní Hrádek

Krajina Posázaví byla v raném středověku pokryta málo přístupnými lesy a osídlena řídce. V průběhu 12. a 13. století však i zde vznikla síť sídel v podstatě odpovídající dnešní hustotě a jedním z nich byla vesnice Chocerady se zemanským dvorem položená u brodu zemské stezky, která vedla z Prahy přes Ondřejov, Divišov a Humpolec na Moravu. První zmínka o Choceradech je z roku 1250, zápis zmiňuje Bruna z Chocerad, zdejšího vladyku nebo zemana. Nemáme žádný doklad o tom, kde se nacházel zemanský dvůr, můžeme jen předpokládat vzhledem k celkové situaci, poloze a velikosti jednotlivých usedlostí, že nejpravděpodobněji zemané sídlili v místě dnešního čp. 2 u kostela.

Zřejmě o něco později než Chocerady byl založen na strmé ostrožně mezi potokem a řekou Sázavou Hrádek (později zvaný Čejchanův), první zmínku o něm najdeme z roku 1318. V této době tu vládli na svých „zbožích“ nezávisle vladykové z Hrádku i z Chocerad. Už v druhé polovině 14. století se ale Hrádek dostal do držení vladyků z Chocerad a od té doby začíná na dlouhá staletí spojení Chocerad s hrádeckým panstvím. Od poloviny 14. století je zmiňován kostel v Choceradech.

Na konci 14. století Hrádek získal loupeživý rytíř Mikuláš Zúl z Ostředka, který přepadal se svou družinou nejen pocestné na zemské stezce, ale i osady v širokém okolí. Jejich řádění ukončilo královské vojsko, které v roce 1404 hrad dobylo, loupežníci byli popraveni a celé hrádecké zboží zabaveno králem. Nový hrad zvaný Veselé a později Komorní Hrádek byl postaven o několik set metrů výše, na místě, kde je dodnes, a odtud také panstvo vládlo Choceradům.

V roce 1525 hrádecké panství koupil nejvyšší komorník království českého Jaroslav ze Šelmberka. V Choceradech bylo tehdy 9 selských usedlostí, 2 krčmy, mlýn, rybníček. Jeho nejvýznamnějším počinem kromě obnovy zpustlého hradu byla bezpochyby stavba mostu přes řeku Sázavu, který velmi usnadnil provoz po zemské stezce. Šelmberkům patřilo panství jen krátce, už v druhé polovině 16. století ho získali Valdštejnové a v 18. století se pak dostalo do rukou německo-rakouského rodu Khevenhüller-Metsch.

V těchto dobách se vesnice měnila jen zvolna, podstatnou změnu přineslo až zrušení roboty v roce 1848 a následná změna státní správy, kdy byla zrušena dosavadní panství a vrchnostenské zřízení a ustavena obecní samospráva. I tak ale ještě po velkou část 19. století zůstávaly Chocerady zapadlou vískou, pevná silnice směrem k Benešovu byla postavena teprve v roce 1842 a na dlouho zůstala silnicí jedinou. Roku 1862 se spojení ztížilo ještě tím, že se při jarní povodni zřítil starý dřevěný most. Nový byl postaven až v roce 1887 po neštěstí na přívozu, při kterém utonulo 18 lidí.

Převratnou změnu pak znamenala stavba železnice, roku 1871 projely první vlaky přes Benešov a Čerčany a v roce 1901 byla zprovozněna trať z Čerčan do Kolína, rozvoj obce tím nabral rychlé tempo. Příliv letních hostů z Prahy přinesl rychlý přerod malé zemědělské osady v oblíbené rekreační letovisko. Letní hosté využívali zprvu letních bytů v domcích usedlíků, ale s rostoucím počtem rekreantů se začaly stavět i nové domky a rekreační vily. S tím úzce souvisel rozvoj pohostinství a služeb.

Železnice podpořila i rozvoj průmyslové výroby v okolí a obyvatelé tím získali nové pracovní příležitosti. Už od 19. století fungovaly sklářské huti v Ostředku, Sázavě a Růženíně. V roce 1901 byl přestavěn starý panský mlýn, roku 1903 vznikla šroubárna ve Hvězdonicích a v roce 1921 parní pila ve Vlkovci. Zatímco ještě v 19. století se hospodařilo celkem ve 13 usedlostech, na konci 20. let minulého století bychom napočítali už jen 7 statků, kromě toho tu zůstávala malá hospodářství domkářů, ale i jejich počet se postupně snižoval.

O definitivní likvidaci zemědělských hospodářství se pak v 50. letech 20. století postarala komunistická vláda. Podobně zanikla také většina obchodů a živností, díky nimž byla v meziválečné době vesnice prakticky soběstačná ve všech základních věcech.

Zůstal jí ale charakter střediskové vsi, která poskytuje svým občanům ty nejdůležitější služby, školu, školku, lékaře, obecní úřad, poštu, obchody se základními potřebami, pohostinství, dále i knihovnu, rodinné centrum, dětské hřiště a sportoviště. V roce 1960 byly do katastru obce přičleněny Vestec, Samechov a Vlkovec, což tento charakter dále posílilo.

Autor textu: Klára Růžičková