Josef Vycpálek byl velkým sběratelem lidových písní a tanců. Ve všech místech svého působení založil pěvecké sbory, které dirigoval, organizoval kulturní činnost - zakládal knihovny a taneční kroužky. Přísně se staral o čistotu našeho jazyka. Jeho největší dílo "Úplný slovník správné češtiny" zůstalo v rukopise. Literární činnost Josefa Vycpálka byla zachycena v různých časopisech. Přispíval do Literárních listů, Naší řeči, Národních listů, psal články i do Ottova naučného slovníku. V Rychnově nad Kněžnou vydával Pelclův almanach - na počest rychnovského rodáka Martina Pelcla. V Benešově, kde vypomáhal na gymnáziu, vydával Almanach Svatopluka Čecha.

Josef Vycpálek je významný i svou ojedinělou tvorbou, dílem "České tance". Kniha, na které pracoval desítky let, vyšla roku 1921 a obsahovala 145 českých tanců se 185 variantami. Tyto tance sebral profesor zejména na Rychnovsku, Choceradsku a Táborsku. Pro svou kulturní a jazykovou činnost byl Josef Vycpálek zván k práci univerzitní, ale sám říkal, že někdy je univerzitní práce národu méně prospěšná než drobná kulturní práce po českém venkově.

Velmi mnoho prospěšného udělal profesor Josef Vycpálek i pro naši obec, kde od roku 1913 trvale bydlel. Naší obci vrátil její původní správné staré české jméno. Od 17. století se naše obec začala zvát Kocerady, nebo také německy Katzerat, což zpětně v českém překladu znamenalo Kočkorady. Když byla stavěna v obci železnice, vynaložil profesor všechnu energii a uskutečnil svou dávnou myšlenku - dosáhl původního znění názvu pro své rodiště.

Jako čestný občan obce se stal starostou Občanské vzdělávací jednoty Komenský a ředitelem kůru. Vlastním nákladem založil obecní knihovnu, vedl hudební a pěvecký sbor. Během 1. světové války vznášel víru do života lidí. Jeho zásluhou se Chocerady staly kulturním centrem celého Posázaví.

U příležitosti stého výročí narození profesora Josefa Vycpálka vznikl Vycpálkův soubor lidových písní a tanců.

"Profesor Vycpálek byl nejen výtečným učitelem, ale i vzácným vychovatelem a otcem svěřené mu mládeže. A nenajdete profesora, jehož by ne sta, ale tisíce žáků vzpomínaly tak vděčně a s takovou láskou jako profesora Vycpálka. Je pravým typem buditele, vzácného člověka, jenž obětoval národu a jeho lidu vše, co mohl: vědění i jmění. Člověk zlatého srdce, jenž nemá nepřítele. Nebylo kulturního, vlasteneckého a národně obranného podniku, jehož by se nebyl zúčastnil v prvých řadách, a všude nalézáte stopy jeho činnosti. Byl duší hudebního a pěveckého života českého. Svaté nadšení pro národ, jeho češství a jazyk, hudba a zpěv vyjadřuje neodolatelně a sugestivně z jeho osobité postavy a strhuje k sobě všecko okolí. On to byl, perzekuován tak často školními radami, jenž zaněcoval v mladých srdcích svých žáků lásku k vlasti a národu. Tato zásluha nebyla sice veřejně nikdy vynášena, jest však a zůstane veliká a nedoceněná".