Vávrův mlýn stojí na pravém břehu řeky Sázavy. První písemná zmínka o něm je uváděna v urbáři hradeckého panství v roce 1601, kdy zde prý kromě mlýna byla i malá pila.
       V letech 1864 – 1869 vlastnil mlýn mlynář František Těšitel. Ten se však zřejmě dostal do dluhů a mlýn přešel do dražby. Právě v té ho zakoupil v roce 1869 mlynář Hartman. Po něm se na mlýně uvádí mlynář Antonín Schiller.
       V roce 1901 získal mlýn Jan Vávra (1861 – 1932), herec Národního divadla. Pocházel z pražské patricijské rodiny zámožných mlynářů. Již v mládí hrával divadlo v žižkovském spolku Pokrok. Vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Táboře a ujal se rodinné živnosti. Nejvíce ho ale zajímalo divadlo, a tak k němu přešel. Pro svou hereckou kvalitu se dostal až do Národního divadla, kde sehrál řadu zajímavých postav a zařadil se mezi přední osobnosti Kvapilovy éry v Národním divadle. Zde hrál až do roku 1925.

       Po zakoupení choceradského mlýna nechal Jan Vávra provést jeho celkovou rekonstrukci. Mlýn byl opatřen novým moderním válcovým zařízením na pohon turbínou. Právě v této době přišel mlýn o vodní kola, tolik typická pro mlýn.
       Jan Vávra mlýn pronajímal, a tak je zde uveden jako nájemce v roce 1931 mlynář Bedřich Znamenáček. Od roku 1934 až do roku 1946 měl mlýn pronajatý zřejmě jeho syn Josef Znamenáček. Po něm si mlýn pronajal mlynář Eduard Iran. Ve mlýně mlel až do roku 1948, kdy se tady stal národním správcem. Mlýn byl v té době znárodněn. Mlynář dělal správce až do roku 1951. Druhým národním správcem se stal František Beránek a to až do jeho zastavení.
       Celková rekonstrukce mlýna proběhla v roce 1957. Ve mlýně se dlouho nemlelo, odstaven byl již v roce 1961. Za čtyři roky došlo i k odstavení elektrárny.
       Zařízení mlýna bylo odvezeno v roce 1992 do Velké nad Veličkou.
       V restituci se mlýn vrátil rodině Vávrových a ta ho opět pronajala.
       Co se o mlýnu píše v obecní kronice si můžete přečíst zde.

       Martin Smetana